Popis
Řehtačka je dobře známá z lidových tradic svátků jara – Velikonoc. Je tedy často spojena s doprovodem dětských velikonočních písní a říkadel. Vzhledem ke zvukové intenzitě roztočené řehtačky vyhovuje její použití ve třídě spíše jen ke zvukomalebnému efektu v úvodu, mezihrách či závěru obřadných písní a říkadel. Dodá jim energii a atmosféru veselí.
Nicméně způsob méně zvukově intenzivní hry lze docílit použitím malé řehtačky se sníženou ostrostí jednotlivých zoubků a odlehčeným pohybem jazýčku. Tím se rozšiřují možnosti využití tohoto nástroje technicky i zvukomalebně, což je metodicky podrobně konkretizováno ve většině publikací edice Hudba v současné škole.
Korpus malé řehtačky je dlouhý 11 cm, vysoký 2,5 cm a široký 2 cm, rukověť je dlouhá 6,5 cm. Ke kreativním technikám jejího ozvučení je potřeba obou rukou: Jedna ruka drží malou řehtačku za korpus, který je ve svislé poloze, druhá ruka přitom otáčí rukojetí. Otáčet rukojetí lze přes několik zoubků najednou nejčastěji v pravidelné metrické pulzaci nebo ke zdůraznění těžkých dob taktových (značka: ☼ v grafických partech či partiturách), ale také jen po jednotlivých zoubcích, které jsou rozeznívány v libovolném rytmu (značka: ^). Dynamické gradaci nejlépe vyhovuje způsob hry, při které jedna ruka drží rukojeť a ukazovák druhé ruky plynule otáčí korpusem (značka @).
Kromě rytmické představivosti vyžadují tyto techniky hry již značnou manuální zručnost, spojenou s citlivostí hmatových a sluchových vjemů dětí. Proto zvukově méně intenzivní použití malé řehtačky podporuje pohybovou koordinaci, ke které přispívá nejen výměna rukou při uchopení a ovládání nástroje, ale také střídání různých technik ozvučení malé řehtačky. Jejím oblíbeným využitím je například v matematice ke sdělování početních výsledků při počítání bez čísel a další zvukomalebné efekty
